Na nedělním koncertě s názvem Vzpomínka na Itálii představily pěvecké sbory Masarykova gymnázia Gaudeamus, Song a Hekal pod vedením profesorky Heleny Kaločové a pěvecký sbor Basové G Gymnázia Františka Palackého, pod vedením profesorky Jany Krchákové repertoár ze svého společného koncertního zájezdu do Itálie. Program se skládal z písní českých od Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Petra Ebena, ale i od jiných světových skladatelů (Vytautas Miškinis, John Leavit, Čajkovskij..) a zejména autorů italských (Claudio Monteverdi, Giovanni Gastoldi, Giuseppe Verdi a další).

Některé písně jsme slyšeli v provedení jednotlivých zmíněných sborů, nicméně na začátku i na konci koncertu vystoupili všichni sboristé společně, čímž vytvořili. asi osmdesátičlenný zástup nadšených mladých zpěváků.

V úvodu koncertu zazněl renesanční madrigal O Occhi manza mia, neboli Oči mé milované. Jeho tvůrce Orlando di Lasso přišel do Itálie jako dvanáctiletý chlapec, aby zpíval u dvora sicilského místokrále. Povídá se o něm, že měl tak nádherný hlas, že se několikrát stal obětí únosu, aby zpíval na kůrech jiných šlechticů. Všichni zpěváci, kteří se zúčastnili koncertního zájezdu, zvládali všechny italské písně zpívat zpaměti a s jistotou.

V jihoitalském přímořském městečku Vieste, které se nachází na poloostrově Gargano, byly provedeny tři koncerty pod názvem Hudba bez hranic - .Musica sensa confini. První koncert se konal v bazilice, která se nachází nad městem v sousedství pevnosti a je zároveň katedrálou, tedy sídlem biskupa. Je to velký trojlodní kostel z jedenáctého století a naši zpěváci jej naplnili duchovní hudbou. Nepřehlušila je ani obrovská letní bouřka, která se strhla během koncertu. Druhý koncert se konal v amfiteátru na břehu moře. Obohatili jsme repertoár o svěží italské písně a nenechali se přehlušit burácením mořských vln. Třetí a poslední oficiální koncert se konal v zahradě s letním oltářem u kostela sv. Marie v horké páteční noci. Na zpáteční cestě jsme zpívali i v poutním místě Loretto. Vždy jsme se setkali s příznivým ohlasem italských posluchačů, kteří ocenili kvalitu výkonu, muzikálnost a soustředěnost našich studentů- zpěváků.

Obohacením gymnaziálních sborů je absolventský komorní sbor Hekal, který se ke své dirigentce hlásí i svým názvem. Většinou v Gaudeamu vyrostli, mají vytříbené hlasy a sluch a přestože jako sbor existují teprve půl roku, jsou schopni nacvičit i ty nejnáročnější skladby. Kromě toho má jejich spolupráce s paní dirigentkou a jejími studentskými sbory obrovský výchovný efekt na mladší zpěváky, kteří k těm starším vzhlíží s obdivem a leckdy se jimi nechají ochotně usměrnit .

Pro italské koncerty nastudovali renesanční madrigaly. Jeden z nich je dílem italského skladatele Claudia Monteverdiho, který byl roku 1613 jmenován kapelníkem Dómu sv. Marka v Benátkách. V té době to bylo jedno z nejvýznamnějších míst, jaké mohl hudebník dosáhnout. První zářijovou neděli před Dóžecím palácem v Benátkách v těsném sousedství Dómu sv. Marka naslouchaly zástupy posluchačů spontánnímu vystoupení našich zpěváků.

Při pobytu v Itálii všechny sbory pilně zkoušely nové písně a dopilovávaly ty, které nacvičovaly již při společném srpnovém soustředění ve Valašském Meziříčí. Čtyřhlasé sbory tak zněly po celém apartmánovém areálu Gallo a většina ostatních hostů je brala jako příjemný bonus ke své dovolené.

Pan Nikolas Gallo zajišťoval koncerty a pomáhal s přepravou nástrojů i některých zpěváků. Gallo znamená italsky kohout. Kohout je velmi typický pro Jižní Apulii, vyobrazený i na tamější tradiční keramice. Proto jsme panu Gallovi na rozloučenou zazpívali rozpustilou latinskou píseň Quam galina od Jakoba Handla Galla, kterou jsme na koncertě slyšeli v podání Songu.

Během koncertů se představilo několik sólistů. Jedno z nejpůsobivějších vystoupení byl sametový dvojhlas sester Báry a Vendulky Kučerových v japonské písni Šimauta , neboli Ostrovní píseň. V této lyrické písni se zpívá o bolesti původních obyvatel japonského ostrova Okinawa, který byl během druhé světové války obsazen americkou armádou a vzhledem ke své strategické poloze nyní, již na základě americko-japonské smlouvy, je takřka celý přeměněn na vojenskou základnu. Sbor Basové G zaujal sólovým vystoupením Zuzany Krchákové v italské populární písni Santa Lucia.

Italské písně měly u publika vždy velký ohlas. Největší odezvu ale vzbudil Sbor Židů z opery Nabucco od G. Verdiho, který si zpívali posluchači spolu s námi a vždy vyžadovali opakování této písně.

Jana Buzková