Gaudeamus a Song v Chorvatsku

Ve dnech 12.-20. září uskutečnily gymnaziální pěvecké sbory Gaudeamus a Song ze Vsetína pod vedením dirigentky PaedDr.Heleny Kaločové koncertní zájezd do Chorvatska. Zpěváci přijali pozvání organizátorů festivalu Zpívající podzim na ostrovech Pašman a Ugljan, kde před čtyřmi lety tento festival zahajovali, a z družebního města Vrgorac.

„Na cestu jsme se vydali po důkladné víkendové přípravě na sv. Hostýně, kde se celý 45 členný sbor složený ze zpěváků Gaudeamu, Songu i absolventů sezpíval a nacvičil koncertní program. Pořídili jsme si nová trička se sborovým  logem, abychom sjednotili i náš vzhled.

Cesta vedla přes Budapešť, kterou jsme si prohlédli a obdivovali její architekturu, klid i jistou podobnost s Prahou (snad kvůli hradu na kopci a protékajícímu Dunaji s mnoha mosty).

Na ostrov Pašman přijíždíme ráno trajektem z Biogradu a rovnou se jedeme ubytovat k paní Biserce Bačič do Mrljane. Usměvavá paní nás už očekává a ukazuje nám pěkný apartmánový dům blízko moře, který se stane na pět dní naším domovem. Část sboru se ubytovává poblíž, v domě u manželů Jureškových. První dva dny věnujeme dolaďování formy, zpíváme venku na terase a moc dobře se nám dýchá mořský vzduch. Jen to koupání v moři a slunění nám moc nevychází, změna počasí s sebou přináší vítr a občasný déšť. Ale my jsme Valaši zvyklí na tvrdé podmínky, a tak se koupeme denně, i když jen krátce. Radši si zahrajeme plážový volejbal, který odhalí sportovní talenty i mezi zpěváky. O dobrou pohodu se stará paní kuchařka Vlasta, která vaří samé pochoutky a ještě toleruje i to, že jí neustále zpíváme pod okny nebo přímo v jídelně.

A už je tu první koncert. Ještě se nám nestalo, že bychom jeli na koncert lodičkou pro 12 lidí, ale ostrov Ušljan není jinak přístupný. A tak na tento mrňavý ostrov, na kterém je pouze klášter s kostelem a zahradou, se všichni zpěváci i naši posluchači přepravují různými loďkami a čluny. Už při rozezpívání zjišťujeme, že budeme mít hudbymilovné publikum. Svým melodickým vytím se k nám přidává místní pes tak usilovně, že smíchy nemůžeme pokračovat. Téměř zaplněný kostel se ztiší při naší první písni- Antifoně Petra Ebena. A pak už následuje řada duchovních písní, starých latinských kánonů i současných skladeb od českých i cizích autorů (Z.Lukáš, V. Myškinis). Při sólu Lenky Hradilové z kůru v písni Hle, dotkl se úst mých, se i nám málem tají dech. Koncert anglicky uvádí Mgr. Martin Rožnovják a do chorvatštiny překládá místní mladík Jurij. Máme v programu i dvě lidové písně z našeho kraje, ty mají ohromný ohlas a africké a americké spirituály svou rytmičností roztleskají publikum. Koncert končí velkým potleskem. Někteří posluchači by chtěli slyšet ještě více našich lidových písní, které se ovšem svou rozverností do tohoto prostředí nehodí, tak je zveme na náš druhý koncert, který je sice taky v klášteře, ale v prostoru atria, takže repertoárově není omezen.

Koncert v Kraji začíná drobnými technickými problémy s osvětlením. Nastupujeme do atria kláštera pod ztemnělou oblohu a čekáme, jak se nám bude ve tmě zpívat. Po první písni se rozezní zvony kostela, které na pět minut přeruší naši produkci, ale za chvíli se i světlo rozsvítí, a tak už nic nezabrání v plynulosti našeho koncertu. Různorodý repertoár má u obecenstva, ve kterém je i několik dětí, velký ohlas, a tak po skončení koncertu za námi přicházejí rodiče s dětmi a my jim ještě přidáváme několik písniček pro radost. Mají zájem i o naše CD a odnášejí si ho jako velkou vzácnost. Dozvídáme se, že v Chorvatsku sborový zpěv nemá takovou tradici jako u nás, zpívají pouze buď mužské nebo ženské sbory o počtu 8 až 12 zpěváků. Před naším odjezdem z Pašmanu k nám přibíhají dva místní zpěváci a přináší nám noty chorvatských lidových písní, abychom jim mohli příště zazpívat i jejich písničky.

Za třetím koncertem jedeme až na samý jih Chorvatska, do našeho družebního města Vrgorac. Slunce už pořádně pálí, a tak se zastavujeme na Makarské riviéře v Bašce Vodě, kde si parádně zaplaveme. A pak už míří náš autobus do hor, kde nás čekají naši hostitelé.

Míjíme jahodové plantáže - nejznámější místní obchodní artikl. Úroda už je ale sklizena. Srdečné přijetí lidmi, se kterými jsme se už viděli na Vsetíně, nás potěší. Čeká nás ubytování, zkouška v kostele a večeře. Výborné jídlo a sklenka vína (jen pro ty starší) nás dobře naladí a koncert může začít. Máme k dispozici překladatelku z češtiny do chorvatštiny, komunikace je tedy zajištěna. Ale i hudba umí mluvit a je jazykem mezinárodním, a tak cítíme, že si s našimi posluchači rozumíme. Bouřlivé potlesky a nadšené výrazy posluchačů nás pobízejí k ještě lepšímu výkonu, i když máme za sebou celý den cestování a v kostele je nezvykle horko. Velký ohlas mají všechny naše lidové písně, ale i bluegrassgospel od Rona Blocka Be assured o upevnění ve víře v Boha. Po koncertě za námi přichází starosta Boris Matkovič, děkuje za pěkný zážitek a zve nás na druhý den na radnici k oficiálnímu přijetí.

Poslední den našeho pobytu začíná bohatou snídaní v hotelu a pokračuje přijetím sboru na radnici panem starostou, který promlouvá ke zpěvákům částečně česky, částečně chorvatsky, ale my už docela rozumíme, protože za těch pár dní strávených v Chorvatsku se nám tato slovanská řeč dostává pod kůži. Ještě výměna dárků a pár písniček k tomu a jdeme s našimi průvodci na prohlídku města Vrgorac. Ukáží nám centrum, pěkný park a rodný dům Tina Ujeviče, básníka, na kterého jsou Vrgorští náležitě hrdi. Hrad nad městem si musíme nechat na příště, protože jedeme navštívit známé poutní místo, které je sice kousek od Vrgoracu, ale už za hranicemi, tedy v Bosně a Hercegovině. Medžugorje, místo kde tisíce lidí zažívají Boží blízkost, to je moderní kostel (právě v něm probíhala mše ve francouzštině), velké prostranství s lavičkami a zpovědnicemi, které vypadají jako převlékací kabinky na koupališti, spousta obchůdků a krámků, množství autobusů a lidí různých národností. Můžeme srovnávat se sv. Hostýnem a zdá se nám, že ten na nás působí více duchovněji. Snad kdybychom podnikli křížovou cestu až na vrchol kopce s velkým křížem, kde se v r. 1981 šesti dětem zjevila Panna Marie, zážitek by byl silnější. Ale naši hostitelé nás zvou na oběd, a tak nezbývá než sednout do autobusu a vydat se směrem Etno selo Herceg. Tam nás čeká překvapení – celá vesnice je vystavěná z kamene ve starobylém duchu, ale s moderním vybavením. Jsou tu restaurace s potůčkem a vodopádem, malé ZOO, amfiteátr a domky pro ubytování turistů. Oběd je skvělý a také naše trojjazyčná zábava s místostarostou Ivicem a dalšími průvodci nemá chybu. Cítíme blízkost a radost ze setkání. A to je náš poslední zážitek v Chorvatsku. Z oken autobusu, který směřuje domů, ještě vnímáme krásnou chorvatskou přírodu a přejeme si opět se sem někdy vrátit.

Děkuji všem zpěvákům a instrumentalistům za vzornou reprezentaci, Masarykovu gymnáziu za podporu, Regionálnímu pěveckému centru a městu Vsetín za finanční příspěvek a organizační pomoc. Bez toho by se náš koncertní zájezd nemohl uskutečnit.“